Vážení přátelé,
chci připomenout, že právě prožíváme téměř utajený mariánský oktáv.
8. září, v neděli, byl svátek Narození Panny Marie, tedy narození Prostřednice naší spásy, která svým FIAT dala souhlas k tomu, že mohl přijít na svět náš Spasitel, Ježíš Kristus. Jde tedy současně o svátek Spasitele.
Proto také slavíme na rozdíl od jiných světců svátek Narození Panny Marie, kdežto u ostatních světců slavíme jejich obvykle datum smrti, což je den jejich narození pro nebe. Podle nynějších liturgických pravidel se pouhý svátek v neděli, která je vždy považována za slavnost Kristova vzkříšení, neslaví.
12. září, ve čtvrtek, slavíme nezávaznou památku Jména Panny Marie, což býval svátek Jména Panny Marie. Je to svátek, který má blízký vztah k našim zemím. Byl ustanoven na památku osvobození Vídně od tureckého, resp. muslimského obležení, které trvalo od 14. července do 12. září 1683.
Spojená křesťanská vojska (rakouská, německá, polská, česká) tehdy zachránila Evropu před tureckou nadvládou a islamizací. Dalšímu postupu do Evropy už neměl kdo další bránit. Velkou roli při památné obraně Vídně města sehrál náš krajan, polní podmaršálek Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, jehož dědu popravili 21. června 1621 na pražském Staroměstském náměstí spolu s ostatními šestadvaceti vůdci stavovského povstání proti Habsburkům. Kašpar Zdeněk Kaplíř pochopil, že protestantským státům o Čechy vůbec nešlo, pouze je využívali, zejména českou protestantskou emigraci, tak se raději vrátil, stal se katolíkem a sloužil českému králi z Domu Habsburského. Velitelem spojených vojska, která osvobodila Vídeň z obležení byl polský král Jan Sobieski.
Nikdy jsem nepochopil, proč se tento dříve zasvěcený svátek stal v současnosti pouze nezávaznou památkou, kterou lze, ale nemusí se slavit. Připadá mi to jako nedostatečný vděk za pomoc Panně Marii, kterou celé generace uznávaly, při obraně křesťanství před islámem, který dnes opět ohrožuje Evropu, i když poněkud jiným způsobem.
Při tom právě vítězství u Vídně má silný ekumenický aspekt. Kdy se projevil prvý výraz smíření různých křesťanských konfesí v bitvě o Vídeň 1683. K záchraně nejen Vídně, ale prakticky celé Evropy před tureckou porobou přispělo nejen nejen katolické Polsko, ale i němečtí protestanti. Tato bitva znamenala nejen konec turecké expanze do Evropy, ale během 16 let, do roku 1699, byly z turecké nadvlády osvobozeny Uhry s výjimkou Banátu a Srbské Vojvodiny, Sedmihradsko a Chorvatsko.
Vítězství nad tureckými vojsky u Vídně přineslo vítězům problém, který byl řešen zcela v křesťanském duchu. V tureckém táboře zůstala řada raněných a nemocných, kteří s vojskem nemohli utéct a dostali se do zajetí. Tito zajatci, ranění a nemocní, byli po bitvě dále ošetřováni a mnozí vyléčeni. Velká část z nich se nechtěla vrátit domů. Někteří z nich přijali křest, stali se katolíky nebo evangelíky. Dva z nich se dokonce stali evangelickými pastory v nynějším Dolním Sasku. Další část těchto zajatců se rovněž nechtěla vrátit do Turecka, ale chtěla zůstat muslimy. Tak vznikla již koncem 17. stol. ve Vídni muslimská obec a mešita. Její imám byl jmenován rakouským panovníkem a skládal mu přísahu věrnosti. Budiž řečeno, že tito muslimové byli v dalších generacích loajální k Rakousku a nikdy se proti němu nespojili se souvěrci.[1]
Mariánský oktáv uzavírá v neděli 15. září svátek Panny Marie Bolestné, připomínající bolesti a utrpení Matky Boží, Panny Marie, počínaje utrpením, když se 12letý Ježíš ztratil v Jeruzalémě a Panny Maria jej se sv. Josefem 3 dny hledali, přes bolesti při utrpení jejího Syna při odsouzení, bičování, trním korunování, křížové cestě, ukřižování, smrti i uložení do hrobu. Také tento svátek se podle nynějších liturgických pravidel v neděli neslaví.
Je škoda, že si tak v roce, kdy oba tyto svátky na neděli, liturgicky nepřipomeneme úlohu Panny Marie ve vykupitelském díle jejího Syna, která začíná už při jejím narození a vrcholí jejím utrpením, které připojila k utrpení svého Syna a jeho vykupitelském díle.
Do uvedeného Mariánského oktávu vhodně zapadá v sobotu, 14. září svátek Povýšení sv. Kříže.
Je připomínáno nalezení svatého kříže, o které se zasloužila císařovna sv. Helena při své pouti do Svaté země kolem r. 325. Za den nalezení se udávalo 13. září a k slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335. Svátek Povýšení sv. Kříže se na Východě vždy slavil 14. září. Při tomto svátku si při připomínáme jak nástroj umučení Ježíše Krista, tak i vděčnost a úctu křesťanů ke Kristu a jeho vvkupitelské oběti i k nástroji jeho umučení a smrti, sv. Kříži.
Na mariánský oktáv pak bezprostředně navazuje památka sv. Ludmily, prvé známé mučednice naší krve, manželky, matky, vdovy, babičky, šiřitelky křesťanství v téměř ještě pohanské zemi, naší národní a zemské patronky.
Prosím Vás proto, abyste v tomto milostiplném týdnu pamatovali v modlitbách, postu a almužnách na náš národ, naši zemi, mír ve světě, za představitele národů a států a za to, aby Bůh obrátil ty představitele národů a států, kteří rádi válčí. (Tím nejsou míněni ti, kteří brání vlastní zemi a národ.)
Ing. Mgr. Josef Pejřimovský Ph.D.
12. září 2024
[1] Volně podle: MENDEL, M., OSTŘANSKÝ, B., RATAJ, T.: Islám v srdci Evropy. Praha. Academia 2007. ISBN: 978-80-200-1554-9.